1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
Návěst Stoupání tratě (černá, na kratší straně postavená obdélníková deska, uvnitř které je bílý pětiúhelník postavený na základně, v něm je černé číslo, uvádějící délku úseku v metrech a nad ním červené číslo, uvádějící sklon v promilích) informuje o stoupání v následujícím úseku tratě.
Dovoluje-li rychlostník vyšší rychlost, než byla v předchozím úseku, je strojvedoucímu dovoleno zvyšovat rychlost, až poslední vozidlo vlaku nebo posunového dílu mine tento rychlostník. Je-li však nad rychlostníkem tabulka s černým obrazem lokomotivy v bílém poli, dovoluje rychlostník strojvedoucímu zvyšovat rychlost, jakmile jej mine čelo vlaku nebo posunového dílu. Jsou-li nad sebou umístěny dva rychlostníky (popř. více), platí tabulka s obrazem lokomotivy pouze pro rychlostník, umístěný bezprostředně pod touto tabulkou.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
Návěst Traťová rychlost (bílý terč a na něm černé číslo; není-li návěstidlo z odrazek, je číslo s bílými odrazkami) přikazuje strojvedoucímu nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem při jízdě vlaku nebo posunového dílu, ve kterém je zařazeno hnací vozidlo skupiny přechodnosti 3. Stejným způsobem musí strojvedoucí postupovat, pokud je rychlostník 3 seskupen s jiným rychlostníkem. Ukončení rychlosti nařízené rychlostníkem 3 stanovuje rychlostník N, který není seskupen s rychlostníkem 3 nebo další rychlostník 3.
Návěst Traťová rychlost (bílý terč a na něm černé číslo; není-li návěstidlo z odrazek, je číslo s bílými odrazkami) přikazuje strojvedoucímu nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem při jízdě vlaku nebo posunového dílu, ve kterém je zařazeno hnací vozidlo skupiny přechodnosti 3. Stejným způsobem musí strojvedoucí postupovat, pokud je rychlostník 3 seskupen s jiným rychlostníkem. Ukončení rychlosti nařízené rychlostníkem 3 stanovuje rychlostník N, který není seskupen s rychlostníkem 3 nebo další rychlostník 3.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
Návěst Traťová rychlost (bílý terč a na něm černé číslo; není-li návěstidlo z odrazek, je číslo s bílými odrazkami) přikazuje strojvedoucímu nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem při jízdě vlaku nebo posunového dílu, ve kterém je zařazeno hnací vozidlo skupiny přechodnosti 3. Stejným způsobem musí strojvedoucí postupovat, pokud je rychlostník 3 seskupen s jiným rychlostníkem. Ukončení rychlosti nařízené rychlostníkem 3 stanovuje rychlostník N, který není seskupen s rychlostníkem 3 nebo další rychlostník 3.
Po naší nejstrmější trati v kopcích Krkonoš a Jizerských hor
Zuby. Byly doby, kdy se bez nich provoz na naší nejstrmější trati z Tanvaldu do Harrachova neobešel. To už ale odvál čas a dnes se tu jezdí jen adhezně. Historie zubačky je ale stejně působivá jako výhledy, které tato trať poskytuje svým cestujícím přes 100 let.
Turisty vyhledávaná trať mezi Libercem, Jabloncem nad Nisou, Tanvaldem a Harrachovem už něco pamatuje. Její počátky se datují do roku 1888, tehdy totiž spatřil světlo světa úsek z Liberce do Jablonce. O šest let později vlaky poprvé vyrazily do Tanvaldu a v roce 1902 zajížděly až do Kořenova a polské Sklářské Poruby. Z Kořenova dále do Polska (dříve Pruska) byl úsek v roce 1923 elektrifikován německou napájecí soustavou 15 kV 16,7 Hz. Po roce 1945 ale bylo vedení zdemolováno a provoz zastaven mezi Kořenovem a Harrachovem. Stopku koncem padesátých let dostal i úsek Tanvald – Kořenov. V roce 1962 byl ale provoz z Tanvaldu do Harrachova obnoven, ale už pod samostatným číslem.
Chtělo by se napsat, že své si železnice užila za komunistů či nacistů a v dobách otevřených hranic by mohla zažít renesanci. Ovšem ne tak docela, velkými turbulencemi si prošla i v „devadesátkách“. Rok 1997 přinesl kvůli ztrátovosti zastavení provozu na spojnici Tanvaldu s Harrachovem. Následujícího roku přišli ke slovu soukromníci, provoz byl opět obnoven, aby zajištění dopravy bylo o pár měsíců později předáno zpět ČD. V roce 2010 byly otevřeny čtyři nové zastávky Jablonec nad Nisou centrum, Smržovka-Luční, Desná-Riedlova vila a Desná-Pustinská. Tehdy také železničáři obnovili po 65 letech provoz mezi Kořenovem a Porubou v Polsku.
Po zubech už ne
Nedávno trať opanovaly stavební stroje s dělníky, kteří se pustili do celkové rekonstrukce. Od roku 2015 lidé vystupují na zvýšená nástupiště, orientují se podle nových informačních tabulí a staničního rozhlasu. Vlaky brázdí region po novém kolejovém svršku. Opravu si odbyly i přejezdy, mostky anebo tunely. Nové traťové a staniční zabezpečovací zařízení je od té doby ovládáno dálkově, z libereckého dispečerského pracoviště.
Pravda, atraktivní prostředí Krkonoš, Jizerských hor a vůbec možnost cestovat mezi krajskou metropolí, horskými středisky a Polskem si nenechávají ujít především turisté. Na své si tu ale přijdou i železniční fajnšmekři. Trať totiž vede náročným svažitým terénem a vlaky musí překonat řadu stoupání, které na nejstrmějších úsecích dosahuje 58 promile! Ještě nedávno proto nedokázala běžná železniční technika stoupání zdolat adhezně, ke slovu se musela přihlásit Abtova ozubnice a speciálně konstruovaná vozidla. Obé už není díky technickému pokroku potřeba, ozubený pás však mezi kolejnicemi zůstal, provozuschopné jsou i ozubnicová vozidla. Na trati, resp. úseku mezi Tanvaldem a Kořenovem, už je ale v běžném provozu nepotkáte, leda párkrát za sezónu při nostalgických vyjížďkách. Motorové vozy RegioSpider Českých drah zvládají bezmála šedesátipromilové stoupání naprosto bez problému pouze adhezně.
Od páry ke Stadlerům
Když jsme u té techniky, sluší se vzpomenout na největší dříče předchozích dekád. V prvních bezmála šedesáti letech dopravu zajišťovaly parní ozubnicové lokomotivy řady 404. Ty později vystřídaly motorové kolegyně řady T 426.0. Rakušanky se ale spíše osvědčily v nákladní dopravě, proto v polovině šedesátých let na osobní vozby nastoupily adhezní Singrovky. Devadesátá léta patřila Elektronikům řady 743 a stálicím české lokálkové scény, motorovým vozům řady 810. Po miléniu se začaly prosazovat motoráky řad 843 a 854. Mezi Libercem a Tanvaldem pendlovaly ještě Regionovy. Nyní celému úseku z Liberce do Sklářské Poruby vévodí Stadlerovy RegioSpidery v barvách národního dopravce.
Zašlou slávu parních lokomotiv připomínají nejen nostalgické jízdy nebo muzejní expozice, ale také jejich pomníky. Jeden takový najdete i u libereckého nádraží. Z vlaku můžete zahlédnout vlečkovou parní lokomotivu vyrobenou v roce 1882 u firmy Krauss v Mnichově. Až do roku 1974 sloužila na vlečce cukrovaru v Úžicích. Jmenuje se Adolf – po majiteli cukrovaru.
Jednou z dominant Vratislavic nad Nisou je šedesátimetrová zauhlovací a vodárenská věž, postavená v letech 1916 až 1918 jako součást areálu někdejší továrny na koberce Ignaz Ginzkey. Stavbu projektoval významný rakouský architekt Leopold Bauer. Věž a další části průmyslového areálu byly v roce 2015 prohlášeny za kulturní památku.
V Jablonci nad Nisou mohou cestující nastoupit do vlaku nebo z něj vystoupit na čtyřech místech. Trať město protíná, a z okna vlaku si ho tak můžete dobře prohlédnout. Vévodí mu hlavně tři věže. Jedna patří pseudogotickému kostelu Dr. Farského, druhá kostelu Nejsvětějšího srdce Ježíšova, který byl postaven na Horním náměstí v letech 1930 – 1931, a třetí je věž obdélníkové pětipatrové radnice, funkcionalistické budovy na jabloneckém Mírovém náměstí.
Naproti smržovskému nádraží je dobře vidět na první pohled nepřekonatelná skalní stěna. Jen kousek nad ní je nad korunami stromů v hlubokém lese ukryta skalní vyhlídka, která stojí za krátkou námahu. Pohodlná cesta k ní, spojená s překonáním výškového rozdílu 75 metrů, představuje téměř 1 km a zhruba 15 minut chůze. Vyhlídka byla původně pojmenována německy Finkstein po místním německém průmyslníkovi Finkovi. Po roce 1945 byl název aktuálně změněn na Vyhlídku generálmajora Samochvalova, ale dnes zůstalo neutrální označení Vyhlídka.
Nad údolím Smržovského potoka se klene mohutný viadukt, postavený v letech 1893–1894. Patří nejen k nejvýše položeným u nás, ale díky souladu s okolní krajinou také k nejhezčím. Viadukt tvoří devět mostních oblouků na čtyřbokých pilířích vystavěných ze žulových kvádrů. Dlouhý je 123,5 m a vysoký 26,5 m. O kvalitě práce našich předků svědčí to, že viadukt byl poprvé opravován v roce 2008, až po více než sto letech od jeho uvedení do provozu.
Vlak: Os 2655
Vozidlo: Motorový vůz řady 840 RegioSpider
Max. rychlost jednotky: 120 km/h
Délka tratě: 28 km
Délka záznamu: 00:50:01
Datum zveřejnění: 10. 2017
