Most dlouhý 1110 m byl do roku 1910 nejdelším v Evropě. Jeho stavbu měl původně vést Jan Perner, ale po tragické smrti se díla ujal Alois Negrelli, který se během svého života podílel např. na stavbě Suezského průplavu. Viadukt prochází v současné době velkou rekonstrukcí.

Hrad založen pravděpodobně již někdy kolem roku 880 knížetem Bořivojem z rodu Přemyslovců. Podle Guinessovy knihy rekordů je Pražský hrad největším souvislým hradním komplexem na světě, rozkládá se na ploše téměř 70 000 m² a je také zapsán v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Na vršku nad centrem se tyčí řada paláců a dalších staveb rozličných slohů. Největší dominantou je chrám sv. Víta.

Významná železniční stavba, která urychlila příjezdy a odjezdy vlaků do a z metropole z východního a severního směru, začala v centru Prahy vznikat už v roce 2004. Stavba byla dokončena o šest let později. Uzel na sebe napojuje hlavní i Masarykovo nádraží, jeho součástí jsou tedy dvojkolejná trať mezi Balabenkou a Libní i dvě nové dvojkolejné tratě mezi Balabenkou a hlavním nádražím. Tratě vedou i dvěma dvoukolejnými tunely (1316 a 1364 m) pod vrcholem Vítkov a po estakádě přes spodní část Žižkova a Florence.

Hrob „červených čepic“ (tj. klasických výpravčích) – i tak by se dala s nadsázkou nazvat rodící se stavba centrálního dispečerského pracoviště uprostřed trianglu tratí 010, 011, 091 a 231. Cílem je převést většinu místně řízených tratí a stanic na železniční síti pod dvě velká síťová centra. První z nich již funguje v Přerově, druhé právě na tomto místě. Kromě personálních úspor by mělo toto řešení posílit bezpečnost a efektivitu provozu.

Pražská Libeň patří k místům, která za posledních 25 let prošla velkou proměnou. Poté, co tradiční výrobce lokomotiv ČKD v devadesátých letech zanikl, vzniklo na místě původního továrního komplexu hned několik výrazných staveb. Již zdálky je vidět nejvyšší obytná budova v ČR nazývaná Eliška. V prostoru za seřaďovacím nádražím na chvíli vykoukne dinosaurus ze střechy Galerie Harfa a pražská O2 arena, místo konání velkých sportovních akcí a hudebních koncertů. Před ní se nenápadně krčí růžová budova původního libeňského nádraží.

Libeňský plynojem spatřil světlo světa v roce 1932, když jej vystavěla firmy Vítkovické hutní těžařstvo spolu s ČKD pro Pražskou obecní plynárnu. Za výstavbou stály především stále se zvyšující požadavky na plyn ze strany společností sídlících v Libni, Holešovicích a Vysočanech. Na konci druhé světové války byl ale plynojem poškozen, uvnitř explodoval a posléze byl předán Výzkumnému a zkušebnímu leteckému ústavu. Ten z něj udělal podtlakovou nádrž pro aerodynamický tunel, který je dodnes zařízením s nejvyšší rychlostí proudění (3,5 Mach) na území bývalého Československa.

Před Kyjským rybníkem je možné po pravé straně zahlédnout rodící se futuristickou stavbu, která připomíná na první pohled trup ponorky či kosmickou loď. Ač tomu šedý povrch nenapovídá, jde o dřevostavbu umístěnou na masivní betonové noze. Stavba pochází z dílny architekta Jana Šépka a má jméno Dům v sadu.

V úseku mezi zastávkami Praha-Kyje a Praha-Dolní Počernice se po levé straně rozkládá nezastavěná plocha s hrází. Protékají zde přirozeně meandrující Hostavický a Svépravický potok slévající se v říčku Rokytku. Byť to na první pohled není patrné, místo slouží především jako suchý poldr zvaný Čihadla, který by v případě potřeby měl zachytit povodňové vlny a omezit tak škody v centru Prahy. Suchý poldr byl celý zaplaven při ničivých povodních v roce 2002 a v červnu 2013.

Třetí největší pražský rybník je určen především k chovu ryb, přes léto však bývá v obležení místních obyvatel. Jistou perličkou je louka oblíbená postaršími nudisty nedbale postávajícími a pozorujícími projíždějící vlaky. Rákosová poetika končí průjezdem pod jednou z hlavních pražských temen – Jižní spojkou.

Hned za Blatovem se hlavní tříkolejná trať noří do rozsáhlého přírodního parku Klánovice-Čihadla protkaného hustou sítí pěšin i cyklostezek. Jde o největší území svého druhu v metropoli, proto se mu často přezdívá „zelené plíce Prahy“. V lesoparku se nachází několik chráněných rezervací, mezi nejznámější patří oblast známá jako Klánovický les. Během protektorátu zde vzniklo golfové hřiště, o jehož obnovu se po roce 1995 snažilo několik investorů, zatím neúspěšně.

Kolínští se mohou pochlubit zajímavostí – mostem přes v jehož konstrukci je jez s vodní elektrárnou. Železobetonová stavba pochází z roku 1927, postavena je na místě původního středověkého. V roce 1945, při spojeneckém bombardování, však těžce utrpěl. Po válce byl opět rekonstruován.

Čtyři bloky, výkon jednoho 205 MW, celkový výkon 820 MW. To jsou čísla charakteristická pro uhelnou elektrárnu ve Chvaleticích na Pardubicku. Postavena byla v letech 1973 a 1979 a v gigantických kotlích spaluje severočeské hnědé uhlí, kterého se tu spálí zhruba 4 miliony tun ročně. Původně bylo přiváženo po Labi, už více než 20 let je elektrárna zavážena nákladními vlaky. Zhruba od stejného data jsou Chvaletice odsířeny.

Na křížení železnice a silničního podjezdu stojí v Pardubicích kaple sv. Anny. Církevní památka stojí v místech, kde od roku 1771 stála kamenná socha svaté Anny, k níž se konaly poutě. Kapli nechal vystavět v roce 1822 měšťan Václav Říha. V 19. století odsud startovaly vyhlášené parforsní hony (hony jelena psí smečkou).

V údolí Tiché Orlice, na dohled od trati je možné spatřit i zrezlou trubku. Nejde však o kus šrotu, nýbrž sochu, resp. repliku 156 metrů dlouhého děla, které chtěl na přelomu 80. a 90. let sestrojit režim Saddáma Husajna. Lafeta s metrovou ráží měla mít dostřel až tisíc kilometrů, sloužit tedy měla k sestřelení družic či k ostřelování Izraele. Stroj se měl skládat z 26 kusů dlouhých šest metrů. Při operaci Pouštní bouře bylo dělo přezdívané Baby Babylon zničeno. Repliku části má na svědomí sochař Jiří Příhoda. Zanechal jej tu v rámci festivalu Brandýské mámení.

Železniční estakáda na přeložce trati budované v rámci optimalizace úseku mezi Ústím nad Orlicí a Českou Třebovou Třebová je dlouhá zhruba 1,2 kilometru a vysoká třináct metrů. Důvodem pro výstavbu přeložky byly směrové poměry stávající trati, nevyhovující pro zvýšení rychlosti. Náklady na stavbu v první polovině minulého desetiletí se vyšplhaly ke 220 milionům korun.