1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
761. Návěst Výstraha (žluté světlo) předvěstí návěst Stůj na následujícím hlavním návěstidle, umístěném nejméně na zábrzdnou vzdálenost. Je-li na vjezdovém (cestovém) návěstidle tato návěst, strojvedoucí projíždějícího vlaku jedná za vjezdu do stanice jako u vlaku pravidelně zastavujícího a musí ve stanici s vlakem zastavit, pokud nejsou splněny podmínky tohoto předpisu pro projetí vlaku.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
Návěst Traťová rychlost (bílý terč a na něm černé číslo; není-li návěstidlo z odrazek, je číslo s bílými odrazkami) přikazuje strojvedoucímu nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem při jízdě vlaku nebo posunového dílu, ve kterém je zařazeno hnací vozidlo skupiny přechodnosti 3. Stejným způsobem musí strojvedoucí postupovat, pokud je rychlostník 3 seskupen s jiným rychlostníkem. Ukončení rychlosti nařízené rychlostníkem 3 stanovuje rychlostník N, který není seskupen s rychlostníkem 3 nebo další rychlostník 3.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
Návěst Traťová rychlost (bílý terč a na něm černé číslo; není-li návěstidlo z odrazek, je číslo s bílými odrazkami) přikazuje strojvedoucímu nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem při jízdě vlaku nebo posunového dílu, ve kterém je zařazeno hnací vozidlo skupiny přechodnosti 3. Stejným způsobem musí strojvedoucí postupovat, pokud je rychlostník 3 seskupen s jiným rychlostníkem. Ukončení rychlosti nařízené rychlostníkem 3 stanovuje rychlostník N, který není seskupen s rychlostníkem 3 nebo další rychlostník 3.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
1341. Návěst Traťová rychlost (bílá, na kratší straně postavená obdélníková deska, na ní černé číslo sestavené z černých číslic, umístěných pod sebou) přikazuje strojvedoucímu soupravy s naklápěcími skříněmi nepřekročit od tohoto návěstidla rychlost udanou číslem.
Lužickou magistrálou od Labe do výběžku
Celostátní trať, v jízdním řádu označená číslovkou 081, spojuje Rumburk s Děčínem a nabízí celou řadu zajímavostí. Ještě nedávno to však měla Lužická magistrála dosti nahnuté, málem smrtelnou ránu jí totiž zasadily bleskové povodně v srpnu 2010.
Trať 081 spojující Rumburk, Krásnou Lípu, Rybniště, Jedlovou, Českou Kamenici, Benešov nad Ploučnicí a Děčín funguje už od dob císaře pána. První vlaky se na ní totiž vypravily už v roce 1869. A zatímco další léta na této trati ubíhala bez zásadních událostí, léto 2010 se do historie této spojnice zapsalo zatraceně černě. Proč?
První vodou nacucané mraky přitáhly nad Českou republiku v pátek 6. srpna večer a hustý déšť bičoval území Libereckého a Ústeckého kraje celou noc. Vodní toky včetně malých potoků výrazně zvýšily své průtoky a rozlily se po okolí. Sobotní ráno už bylo dramatické, hladiny říček i potoků dále stoupaly, kulminace byla v nedohlednu a živel začal pomalu olizovat náspy železnice. Okolo poledne zpravodajské servery vyšly s informací, že na Děčínsku hrozí rozsáhlé povodně, říčka Kamenice však byla tou dobou dávno nad třetím stupněm povodňové aktivity. V podvečer byl zastaven i provoz na mezinárodním koridoru mezi Děčínem a Bad Schandau, trať totiž zaplavila Labe.
Podemleto, zalito
Během dne toky zaplavily na Děčínsku přes pět stovek domů, řada vesnic byla zcela odříznutá od světa, voda na řadě míst podemlela i Lužickou magistrálu, naopak v úseku Benešov nad Ploučnicí – Jedlová ji zcela zalila. Železnice utrpěla i pod sesuvy půdy a popadanými stromy. Navíc nebylo možné kvůli poničené silniční infrastruktuře nasadit náhradní autobusovou dopravu.
Nicméně voda za pár dní zcela opadla a železničáři začali sčítat škody. Původní odhady Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) hovořily o znovu zprovoznění spojnice Rumburku s Děčínem v říjnu téhož roku. Otevírání se však kvůli neutěšenému technickému stavu trati neustále posouvalo až na polovinu roku 2011.
Nemohli pracovat
SŽDC argumentovala tím, že přišly další deště, které trať ještě více podemlely a podmáčely i blízké okolí, což komplikovalo hlavně přípravu průzkumných prací. Živel poškodil i mostky, některé části náspů dokonce rozemlel do okolních lesů a luk.
Mezitím ale začaly dopravu mezi postiženými obcemi zabezpečovat autobusy. Na to konto se na veřejnosti začalo hovořit o tom, zda by neměla být celá trať zrušena a spojení neměla zcela zajišťovat autobusová doprava. To se naštěstí nestalo.
Prvního července 2011, tedy necelý rok po katastrofálních povodních, byla trať v celé délce provozuschopná. Škody byly vyčísleny na zhruba sto milionů korun.
Happy end
Znovu se na jedenaosmdesátce objevily stavební stroje v září 2015. To SŽDC začala magistrálu znovu rekonstruovat kvůli zlepšení parametrů, o slovo se například přihlásil železniční svršek mezi Benešovem n. Ploučnicí a Mlýny a Jedlovou a Rumburkem. Díky tomu se cestování mezi Děčínem a Rumburkem zrychlilo. Kromě toho ve čtyřech stanicích vyrostla nová poloostrovní nástupiště.
Modernizace se dočkalo i zabezpečovací zařízení, zcela nové je ve všech dopravnách od České Kamenice po Rumburk. Větší spolehlivost, především v zimních měsících, pak zajistila instalace vyhřívaných výhybek. Celá, více než rok trvající oprava, vyšla na 970 milionů korun a byla částečně zaplacena z evropských fondů.
Barokně – klasicistní zámek se nachází přímo ve středu města nad soutokem Labe a Ploučnice a byl postaven v místech, kde v 10. století stávalo dřevěné hradiště. Později zámek sloužil řadě rodů, především však pánům z Vartenberka, z Bünau a Thun-Hohensteinům. Ve třicátých letech 20. století museli Thunové zámek prodat Československu. Poté postupně sloužil vojenským posádkám. Když v roce 1991 odešli Sověti, byl zámek obnoven a zpřístupněn veřejnosti. Dnes patří městu.
Děčínský železniční most pochází z roku 1867 a klene se přes řeky Labe a Ploučnici. Částečně kamenný a částečně příhradový. V roce 2013 si odbyl celkovou rekonstrukci.
Řetězový most císařovny Alžběty posloužil v roce 1933 coby základ nového Tyršova mostu. Most je pojmenován po slavném děčínském rodákovi Miroslavu Tyršovi. Horní oblouky dosahují výšky 17,5 metru. Most je dlouhý zhruba 118 metrů.
Nad Děčínem, nad zdejší Pastýřskou stěnou se od roku 1905 vyvyšuje kamenná stavba, inspirovaná středověkým hradem. Na svém místě nahradila stařičký dřevěný hostinec. Autory projektu jsou pánové Putz a Weber. Součástí objektu je i 13 metrů vysoká vyhlídková věž. Místo, nyní pod vedením zdejší ZOO, je veřejnosti přístupné.
V roce 2015 uplynulo 500 let od příchodu šlechtického rodu Salhausenů do Benešova nad Ploučnicí. Díky nim a jejich stavitelským aktivitám se město stalo nejvýznamnějším střediskem tzv. saské renesance na severu Čech. Z takto postavených památek vyniká zámecký komplex. Věžičky Dolního zámku uvidíte i z okna vlaku stejně jako radniční věž s hodinami nebo věž kostela Navštívení Panny Marie. K této benešovské svatyni přiléhá salhausenská pohřební kaple s cenným souborem epitafů.
Před Markvarticemi se vám po pravé straně (ve směru na Rumburk) ukáže kostel sv. Jana Křtitele. Před sedmi lety opravená sakrální stavba byla v Horních Habarticích postavena v roce 1787. Kolem kostela prochází zeleně značená turistická trasa. Ta vede od nádraží v Markvarticích a přes Sokolí vrch se po ní dostanete až do Děčína. I betonovou, 51 metrů vysokou rozhlednu na Sokolím vrchu, můžete spatřit z okna vlaku, a to nedaleko za Markvarticemi.
Z konce 19. století pochází akvadukt, nacházející se nedaleko kamenické Fučíkovy ulice. Jde však jen o torzo stavby náhonu, který nebyl nikdy dostavěn.
Za zastávkou Horní Kamenice jistě postřehnete blízko železniční tratě osamocenou pískovcovou skálu Hrnčíř. Pod ní stojí kaplička, která byla vytesána z menší skalky. Cestou z Horní Kamenice do Mlýnů můžete z okna vlaku zahlédnout i informační tabule naučné stezky Okolím Studence. Ty seznamují – česky i německy – s dalšími zajímavostmi této části Lužických hor. Třiadvacet kilometrů dlouhá stezka začíná u vlakové zastávky Mlýny, ale vydat se po ní můžete i opačným směrem z Horní Kamenice.
Mezi Mlýny a Kytlicemi projíždějí vlaky půvabným údolím říčky Kamenice. Kromě přírody, jejíž malebnost umocňují pískovcové skály, zaujmou krásná venkovská stavení. Roubené chalupy lze vidět z vlaku po celé délce tratě, ale ty nejkrásnější objevíte právě na tomto úseku. Některé z nich jsou i památkově chráněné. Od 50. let minulého století se stávají Kytlice vyhledávanou rekreační lokalitou. Na místním hřbitově je pochován herec a spisovatel Miroslav Horníček se svou ženou Bělou a synem.
Až vyjede vlak z nádraží v Rybništi, dívejte se vpravo ve směru jízdy. Zanedlouho se vám ukáže Velký rybník v kulisách Lužických hor. Jde o největší rybník na Děčínsku a s přilehlými mokřady a rašelinnými loukami byla tato oblast v roce 1982 vyhlášena za přírodní rezervaci. Nejenže v této rezervaci roste mnoho vzácných rostlin, ale Velký rybník je také významnou zastávkou tažného ptactva a jejich hnízdištěm. Na Velkém rybníku lze spatřit jeřába popelavého i orla mořského.
Vlak: Os 6655
Vozidlo: motorová jednotka řady 844 RegioShark
Max. rychlost jednotky: 120 km/h
Délka tratě: 61 km
Délka záznamu: 1:20:02
Datum zveřejnění: 6. 2017
V jakém roce a do jaké služebny jste nastoupil k ČD/ČSD?
Do LD Česká Lípa, pracoviště Rumburk jsem přišel v lednu 1987 na pozici pomocník strojvedoucího – kandidát na strojvedoucího.
Jak se vyvíjela Vaše profesní kariéra?
Zůstal jsem strojvedoucím v Rumburku až do dnešních dnů. Během své kariéry jsem vodil stroje řad 735, 810, 753, 754, 830 a mnoha dalšími, až k dnešním řadám 642 a 844.
Vzpomínáte si na první řadu, kterou jste obsluhoval?
První stroj, se kterým jsem jakožto čerstvý strojvedoucí jezdil na rumburské záloze, byl Pielstick 735.180.
Jaké vlaky jste dopravoval?
Zpočátku jsem většinu času strávil na záloze, pak přibyly nějaké manipulační vlaky po Šluknovském výběžku. Po nějakém čase jsem už jezdil průběžné vlaky směr Děčín a Ebersbach S. Na vlacích osobní přepravy jsem se svezl asi až po šesti letech strojvůdcování.
Které vozidlo a trať máte nejraději a proč?
Nejraději mám tzv. Panskou dráhu při jízdě řadou 810, neb je tam trať nahoru/dolů, všude pobíhá lesní zvěř a s motoráčkem si tu jízdu opravdu užijete.
Co byste označil za nejzajímavější zážitek ve své kariéře?
Jednoznačně zalehnutí mladistvého sebevraha přede mnou vedený vlak, neboť se mi zadařilo zastavit jen pár metrů před ním, což dnes považuji skoro za zázrak.
Máte nějaké profesní či životní motto?
Výroků znám spousty, ale žádným z nich se neřídím.
Berete svou práci jako zaměstnání nebo poslání, případně proč?
Při nástupu to bylo prostě zajímavé zaměstnání, které se po třiceti letech ke mně už ale pěkně přilíplo.
Zvolil byste opětovně svou pracovní kariéru na dráze?
Dnes ne, jsou jiné možnosti a svět se za ta léta dost změnil, ale i tenkrát bylo spíš vhodnější dále studovat, a pokud bych tedy mohl měnit, zkusil bych tu druhou cestu.
Jaký je Váš osobní sen spojený se železnicí?
Ten mají asi všichni železničáři z provozu stejný: zjednodušení té hromady všemožných předpisů.
Jak bude podle vás vypadat železniční doprava v ČR za 50 let?
Hustota sítě podstatně prořídne, jízda vlaků bude řízena zcela automaticky a strojvůdci zůstanou jen v nízkém počtu, co by záloha do špatných dnů.
